Nekonečné hledání brigády pro studenty

14. března 2017 v 19:04 |  Různé
Čím dál častěji narážím na blogách na téma brigády a peníze. Proto tu máte pár mých zkušeností s tímhle nekonečným bojem pro studenty.

Výsledek obrázku pro penize



Tak jako každý student i já jsem bojovala s nalezením idální brigády při škole. K moji smůle sem byla djakživa jiná a musela jsem dělat často velk rozhodnutí a tak tenhle můj boj s prací začal zhruba v 16-17 když sem se rozhodla poprvé osamostatnit a odstěhovat je s tehdejším přítelem(bože to jsem byla blbka). Z jednoho platu se nic táhnout nedá, navíc sem se odjakživa starala sama o sebe takže nepřipadalo v úvahu aby mě živil a nebo abych si každou chvíli psala rodičům o peníze.

PROBLÉM Č.1
Není Vám 18let? Málo kde vás nechají vůbec dělat.

Nejdříve jsem zkusila dělat servírku v malé hospůdce kam sem kdysi ráda chodila. Po pár dnech kdy po mě neustále šéf řval, stejně tak jako po všech zaměstnancích a nekonečných hygienických přestupku a podobných věčí sem utekla.

První pořádnou brigádu mi sehnal tedy tehdejší přítel v cukrárě. Hned první den sem zjistila že šéfová je hysterická důchodkyně co už si neví rady s tím kolik má práce a potřebuje spíš otoukánka. Po dvouch dnech kdy tam po mě štěkala a dupala sem se dovolila zeptat kolik mi vlastně dá peněz, protože ona mi to odmitla říct. To sem si dovolila asi moc protože následovala předáška že se pracuje pro radost a né proto kolik z toho budu mít peněz. Už v tu chvíli mi bylo jasné odkud vítr vane. Dostala sem 50,-/h. Výplatnici sem nikdy neviděla a dost často si vymýšlela něco za co mi strhnout penize. Takže za nekonečné otročení celé dne ve 30 stupních celé prázniny jsem byla ráda když sem měsícně dostala 2-3 tisiíce.

Takže moje honba za brigádou při škole abych dokázala žít sama s přítelem pokračovala.

Moje další cesta vedla za mou ségrou do Peny marketu. V tu dobu už mi bylo 18 takže honem šup na kasu k penězům. Od velké společnosti by řekl kde kdo že to bude profesionální přístup, vše podle pravidel a pořadné vysvětlení všeho jak co funguje na velkém obchodě. Ach moje mladická nezkušenost... Hned první dva dny mě vyvedly z omylu. První den sem přišla po škola a hend sme dostala paleťák, nůž a padej vybalovat a to že nevíš kam co aptří nebo jak funguje paleťák nás nezajímá. Během těch 5 hodin mě nechali si jednou sednou na kasu asi na 10 minut baych viděla jak to funguje. nákup o třech položkách a konec. Domů sem šla kolem půlnoci a šla spát s pocitem že to nemusí bejt tak hrozný jak se zdá. Brzo přišlo prozření v podobě telefonátu od vedoucí v 4 ráno s tím ať okamžitě jedu do práce na druhou pobočku která je u nás ve městě. Když sem tam teda nevyspalá dorazila uvítal mě sice milej vedoucí ale co následovalo moc milé nebylo. Strčil mi do ruky kasu s tím ať si jdu sednout na hlavní pokladu. Bože co tam budu dělat, vždyť nic neumím a PLUčka(kody k zelenině, ovoci a pečivu) neumím ani jedno. Jak to dopadlo? Hned po prvním dni sem měla manko víc jak tísícovku a šla jsem s brekem domů. Nešla jsem přece makat abych ještě po prvním dni platla takovou částku. A od té doby to bylo jen horší a horší. Po pár dnech mi došlo že pro zákazníky jsem špína a odpad, co se špatně učil a proto dělá za kasou. Nejen že se tak ke mě chovali ale několikrát sem tohle i slyšela. Problém který následoval ale zdaleka předčim špatné chování od zákazníků i vedení. Pobočka na které jsem pracovala byla uprostřed sídliště kde žilo spoustu černých příživníků. A tak sem se stala terčem urážek a fyzických pokusů o napadení za to že jsem je hlídaly nebo dokonce chytili při kráděži. Dospělo to až do fáze kdy jsem byla často u policajtů u výslechu, díky incidentu kdy jdee takovej příživník po odhalení napadlo oji vedoucí. A taks e rozjelo vyšetřování, výslechy atd... Tím to ale nekončilo. Situace se stupňovala a i ve městě mimo práci se mi často stávalo že sme za sebou slyšela že jsem ta svině z peňáku co za nima furt chodí a hlídá je. Během toho ale běželo vyšetřování napadení a mě se povedlo toho našeho zlodějíčka chytit znova, potom co mi utekl na mě čekal venku s kamarádama a po gestu podříznutí krku se rovnou volalo na policii.
Pomáhat a chránit? Ne to rozhodně ne... služící policistka mě ještě seřvala že jsem paranoidní a tvrdila že mi nic udělat určitě nechtějí. Jistě... oni mě chtěli určitě pozvat na kafe co?
Soud který byl jedna velká fraška mi taky nepřidal přesvědčení o tom že je to práce pro mě.
A tak po půl roce za kasou mi vytekly nervy natolik že sem se za kasou rozječela na cikána co mi nadával. Rasistických poznámek tam lítalo až dost a s pocitem zadosti učinění a vztyčenym prostředníčkem sem odkráčela z kasy s tím že si můžou nasrat všichni.

Jsem zastáncem slušého jednání ale co je moc to je moc. Nervy mi to neunesly a i po prosbách vedení ať zůstanu sem s tím sekla.

Pokus č.3
Můj další pokus se uskutečnil hend po Silvestru, potom co mi přes Vánoce sehnala mamka brigádu v horském městečku jako recepční na malém hotýlku. Hned od začátku sem si říkala bože co to bude, co já tam budu asi tak dělat. Hned první den mě mamka narvala do sukně, košile a lodiček... V tu chvíli sem si říkala že takhle nikam rozhodně nevylezu. PO pár dnech sem si ale tohle oblečení oblíbila a jezdila tam ráda. Mým problémem ale byla němčina. Napříč tomu že mě vedení ujišťovalo že se obejdu s angličtinou, to nestačilo. A tak sem byla často za blbku a google překladač nestačil. Krásných půl roku sem tam byla ale potom přišlel konec. Krachující hotýlek začal setřit a propouštět a tak brigádnice šla jako jedna z prvních.

Aneb, jako brigádník pro ně nebudete mít nikdy velkou cenu.

Pokus č.4
Další můj pokus byl v tom samém prostředí, protože sem si to zamilovala. Jen z malého hotýlku sem šla rovnou do toho největšího v okolí. Z 30ti pokůju jich najednou bylo 180 a já nevěděla co dřív. Ikdyž penize jsem tam měla úžasné , za to všechno mi to nestálo. 16ti hodinové směny 4 dny v týdnu pro brigádnici? Vydržela sem tam 3 měsíce a potom co sem usnula za volantem vyčerpáním a málem sjela z srázu jsem st ím sekla.

Můj prozatím poslední pokus je tady v baru. Práce kterou jsem nikdy nedělala ale snažím se jak můžu. Co bych pro toho svých "hroznýho" chlapa neudělala, jen abych s ním mohla bydlet. A tak 12ti hodiné směny při škole mi dávají dost zabrat ale dá se to vydržet. A jak sem psala v předchozím článku Z deníku barmanky tak to někdy není nic jednoduchého ale vzdát to rozhodně nehodlám.

Jaké jsme vaše zkušenosti s brigádou při škole?
Máte nějakou nebo se pěkně válíte doma? :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Belluška Belluška | Web | 15. března 2017 v 13:50 | Reagovat

Já jsem teda zažila fajn briigády. První byla v tescu.. byl to podobný přístup jako v tvém případě. Akorát byli milejší a za kasou mě nenechali nikdy samotnou. Mé manko bylo max 300 což se dalo.. byla jsem tam jen přes letní prázdniny. Pak byla brigáda v hračkářství.. Nejlepší období mého života. Pracovala jsem jak za kasou tak i v terénu. Děti miluji, takže práce byla velmi snadná pro mě a rychle jsem se učila. Pak byla brigáda v pekárně a tu jsem taky milovala. Opět za kasou, (to byl ještě starý model, takže se muselo počítat z hlavy), a to bylo taky fajn. Pět minut ani ne z baráku. Jinak mě mrzí, za zkušenosti, které jsi dosud měla. Zkus opravdu brigádu v pekárnách(značkových) nebo po těch různých obchodech, s oblečením či jako já v hračkářství. Pak se dá i lehce najít v mekáči.. ale to já jsem nikdy nechtěla.

2 Ta "Neviditelná" :) Ta "Neviditelná" :) | Web | 15. března 2017 v 13:54 | Reagovat

Najít teď nějakou slušnou brigádu je šílený. Sama jsem měla problém, ale když je nouze, člověk si musí vystačit s tím, co je mu nabízeno. Já sama jsem prošla fabrikami a děs a hrůza. Za kasu jsem nechtěla z toho důvodu, že jeto zodpovědnost.
Jde vidět, že ty sis prošla fakt vším všudy :-D Jde znát, že na každé práci prostě něco je..jak na psychiku, tak na fyzičku. Doufám, že tato brigáda/ práce ti vydrží a budeš spokojeně bydlet s přítelem :-)

3 christinelife christinelife | E-mail | Web | 15. března 2017 v 14:34 | Reagovat

[1]: V pekárně značkové pracuje moje mamka a už víc jak rok se jí snažím pomoct najít lepší práci, byla sem tam za ní snad tisíckrát a je to fakt hrůza. A co se týče obchodů s oblečením, tak na malém městě jsou rádi když se uživí sami natož ještě brigadnici a dojíždění někam dál by se mi asi nevyplatilo. A nejbližší mekac mám zhruba 30km.. a ikdyby byl vedle našeho domu tak bych tam nikdy nešla, jak říkáš ty 😂 Možná to ale vypadá že si na všechno jen stěžuju, někdy to bylo fajn ale to špatné převažovalo :)

4 Hannah Hannah | E-mail | Web | 19. března 2017 v 13:25 | Reagovat

Hale já nééé teda s brigádama, ale s hledáním práce při vysoké škole. Vzali mě totiž na navazující dálkové studium. A tak jsem si začala hledat práci...poslala jsem dost životopisů, než jsem pochopila, že studenty nejspíše nechtějí. Buď mi totiž neodpověděli vůbec a nebo rovnou negativně s tím, že dali přednost jinému kandidátovi... nejlepší bylo, že jsem zkoušela i brigády a praxe a stejnak mě nikde nevzali...A tak jsem to po pár měsících vzdala a řekla jsem si, že nejdříve dostuduji a pak si budu hledat práci...ale pak jsem měla při studiu praxi na úřadě, takže úplně doma jsem neseděla ;-) ale držím palce, ať ti tahle brigáda vyjde ;-)

5 Lyilla Lyilla | Web | 19. března 2017 v 16:02 | Reagovat

No já mám bohužel ještě dva roky čas, ale sama už se těším na svoje brigády :D.

6 Kačka Kačka | Web | 19. března 2017 v 17:06 | Reagovat

Ahoj, poslala som ti na email náhľad :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama